„Smím prosit?“ aneb na plese ZŠ Vítězná

« zpět

17.02.2013 / 8:18

„Smím prosit?“ aneb na plese ZŠ Vítězná

Je osm hodin večer a v předsálí Velkého sálu Záložny je atmosféra plná očekávání studentek a studentů devátých tříd Základníškoly na Vítězné ulici, kterým i letos připadl nelehký, ale zároveň vzrušující úkol – zahájit slavnostní polonézou ples jejich učitelů, rodičů a přátel této školy.
Děvčata v bílém, chlapci v tmavých oblecích. A už se vznášejí po parketu. Někteří sebejistě, někteří stále počítají kroky, všichni ale ve snaze nic nepokazit a zanechat na divácích ten nejlepší dojem. Poslední otočka, úklona, růže pro partnerku, bouřlivý potlesk a poděkování paní učitelce Daně Spurné, která s nimi polonézu nacvičila. Na jejich tvářích je znát úleva, ale také radost z toho, že se jim vstup do světa dospělých, i když zatím jen na krátkou chvíli, protože pro ně ples končí v deset hodin, povedl.
Paní ředitelka Zuzana Absolonová a dlouholetý člen rodičovského sdružení, pan Josef Kolář, společně otvírají ples.
Předsálí se zatím uvolnilo pro zájemce o losy letos nadmíru bohaté tomboly, do které přispěly nejen litovelské firmy, ale především štědří a obětaví rodiče „našich“ dětí. Prodaly se do poslední obálky a děti se tak mohou těšit na nové míče, zajímavé zájezdy a třeba ceny do soutěží, které škola pořádá.
V sále se zatím zšeřilo, kapela Modrá Rosa bere do rukou nástroje, začíná první taneční série, po které následují další vystoupení žáků naší školy – Berušek paní učitelky Veroniky Petrželové a taneční formace Caramba paní učitelky Dany Spurné.
Ples je v plném proudu, lidé se baví, popíjejí míchané nápoje, tančí. Až do druhé hodiny ranní. Škoda, je čas jít spát. Kéž bychom vždy našli takovou vstřícnost a společnou řeč jako na tomto vydařeném plese (ale i před ním, protože jeho příprava vůbec nebyla lehká) – učitelé, rodiče i veřejnost. Poděkování patří všem, kdo se na organizaci podíleli, zejména těm nejobětavějším maminkám – Janě Němečkové a Dagmar Smrčkové.
Miloslava Flášarová

Pokračujte na: